Červen 2008

27. 5. 2008 14:22
„Sešli Ducha svého, Hospodine, a obnovíš tvář země.“
Od prvního křesťanského společenství shromážděného ve večeřadle jsme přijali tuto prosbu, převzatou z žalmu. Dnes ji spolu s vámi rád opakuji, mladí přátelé. Žijete v situaci, která se v jistém smyslu podobá situaci prvních křesťanů. I když okolní svět evangelium neznal, oni neztráceli odvahu. Po přijetí Ducha svatého, semknutí bratrskou láskou kolem apoštolů, dokázali být novým kvasem, kterého tehdejší římská společnost na svém sklonku měla tolik zapotřebí. Spojeni touto láskou dokázali překonat všechny překážky.
Buďte i vy jako oni! Buďte církví, která předává dnešnímu světu radostné poselství evangelia.
Sv. Vojtěch byl vášnivým služebníkem církve. Buďte jimi i vy!
Církev vás potřebuje! Počítá s energií vašeho mládí, s vaší inteligencí a nadšením. Důvěřujte církvi, tak jako ona důvěřuje vám!
„Sešli Ducha svého, Hospodine, a obnovíš tvář země.“
Církev, která o Letnicích obdržela Ducha svatého, jej nese k lidem každé doby. Nese ho také k vám prostřednictvím svých svátostí, které připomínají nejdůležitější etapy vašeho života: byli jste pokřtěni vodou a Duchem a mnozí z vás už přijali biřmování, svátost, v níž vás Duch zavazuje a uschopňuje být Kristovými svědky.
Proste Ducha svatého, aby se svojí přítomností projevil ve vašem životě. Mně samotnému byl zážitek působení Ducha svatého předán zvláštním způsobem mým otcem, když jsem byl zhruba ve vašich letech. Když jsem měl těžkosti, doporučoval mi, abych se modlil k Duchu svatému a tato rada mně ukazovala cestu, po které dodnes kráčím. Říkám vám to, protože jste mladí, jako jsem tehdy byl i já. A mluvím na základě mnohaleté zkušenosti, prožité i v těžkých dobách.
(Jan Pavel II., Hradec Králové 1997)
Ne 1.6. – 9. neděle v mezidobí        
Řím 3,21-25a.28 nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona – Člověk potřebuje zákony a předpisy, protože nemá dokonalé poznání. Boží spravedlnost přesahuje naše představy. Mohu jen tušit, jak Bůh ve své spravedlnosti jedná zcela mimo kategorie našeho posuzování skutečnosti. Bože, který znáš srdce každého, nauč mne zachovávat vše podle zákona, ale zároveň také naplnit zákon láskou.
Mt 7,21-27 kdo tato má slova slyší a podle nich jedná – To, co jsem poznal/a a přijal/a skrze víru, musí určovat mé jednání. Teprve tak zakotvím pevně svůj život v Bohu. Bez Boha i sebekrásnější a sebevznešenější lidské ideály jsou jen chatrnou stavbou, která nic nevydrží.
Po 2.6. Řím 3,22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista – Osobní vztah k Ježíši, který za mne zemřel na kříži, mne proměňuje. Nejen tak, že víra mne „nutí“ žít jinak, než ostatní lidé ve světě, ale především mám skrze křest ve jménu Ježíše nový život Božího dítěte. Jeho ranami jsem uzdraven/a z hříchu.
Út 3.6. Řím 3,23 není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy – Žádný člověk není dokonalý. I malé hříchy stojí mezi mnou a Bohem. Nesmím bagatelizovat drobné hříchy, stejně jako nesmím zveličovat těžké. Všechny mohou být odpuštěny a tak se mohu přiblížit Boží slávě.
St 4.6. Řím 3,24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši – Je-li někdo prohlášen za nevinného, jsou všechna obvinění vymazána a nesmí být připomínána. Podobně, jako u lidí, se to tak děje i u Boha. Nenechám se zviklat pochybností o zdarmadaném odpuštění, které mi získal Ježíš svou smrtí na kříži.
Čt 5.6. Řím 3,25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí – Vztah Otce a Syna je nepochopitelným tajemstvím Lásky, která neváhá v této nesmírné oběti pro člověka. Mám-li následovat Ježíše ve vztahu k Bohu, měl/a bych být připraven/a k navenek nepochopitelné oběti. Budu ochotný(á) z lásky k Bohu vzdát se i toho nejcennějšího, co mám? Mohu se spolehnout na velkorysý slib, že mi bude darováno „stonásobně“ víc (Mt 19,29).
Pá 6.6. - sv.Norbert - Řím 3,25 pro ty, kdo věří – Nejde jen o vnější vyznání víry, ale především o osobní vztah důvěry. Vložím všechnu svou naději do Hospodina (Ž 40,2)?
So 7.6. Řím 3,28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona – Víra nespočívá ve „výkonech“, které bychom vykonali pro Boha. Jedna ze známek Boží spravedlnosti, která se projevuje v milosrdenství, je štědrost. On chce být štědrý i k těm nejposlednějším, aby mohli žít v plnosti. Mohu si to ověřit na tomto místě: Mt 20, 1-16
Ne 8.6. – 10. neděle v mezidobí    
Řím 4,18-25  On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo Naděje vychází z reálného setkání s Bohem (Benedikt XVI.) „Jsem definitivně milována, a ať se stane cokoliv, tato Láska mě očekává. A tak je dobrý i můj život.“ (Giuseppina Baghita)
Mt 9,9-13 Jděte a naučte se, co to znamená:´Milosrdenství chci, a ne oběť´ – Odsuzování lidí není jen problém farizeů v době Ježíšově. Každý z nás si musí položit otázku, zda farizejsky nelpí na „dobrém jménu“, na „bezhříšnosti“, nebo jestli slyší Ježíšovu výzvu: „Pojď za mnou!“ Ježíš mi názorně ukazuje, že to také znamená riskovat svou prestiž s lidmi z okraje společnosti.
Po 9.6. Řím 4,19 neochabl ve víře, i když… – Spousta skutečností v našem životě je důvodem, abych pochyboval/a o tom, že Bůh je skutečně Pánem nade vším. Víra vtahuje budoucnost do přítomnosti (Benedikt XVI.), a to nám dává jistotu, která nezeslábne, i když vůbec není vidět to, co nám Bůh zaslíbil. Bůh je věrný, dá mi sílu, abych mohl/a ve zkouškách obstát. (1Kor 10,13)
Út 10.6. Řím 4,20 posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě – Víra v akci. Člověk nemusí jen stále o něco prosit. Naopak, jedním z největších projevů víry je vzdát Bohu čest a chválu s vědomím, že On je věrný. Dnes chci slovy Písma děkovat a chválit Boha, i když se mi nedostává vnější jistoty vyslyšení v mých potřebách: Ef 1,3-14
St 11.6. Řím 4,21 Bůh je mocen učinit, co zaslíbil – Někdy si musím přiznat, že jsem zklamaný(á), protože mé prosby nebyly vyslyšeny. Ve svých pochybnostech tě prosím, Pane: „Pomoz mé slabé víře!“  Pak snad uvěřím, že jsi skutečně všemohoucí. Věřím v Boha Otce všemohoucího!
Čt 12.6. Řím 4,23 ´bylo mu to uznáno za spravedlnost´ – Spravedlnost Abrahámova života je v důvěře, kterou vložil v Boha. Nebyl vždycky „ideální“, ale v rozhodujících okamžicích se vždy v důvěře podřídil (svěřil) Božímu rozhodnutí. Kéž bych se i já jednou stal/a spravedlivým (spravedlivou) v očích Božích!
Pá 13.6. - sv.Antonín z Padovy - Řím 4,24 věříme v toho, který vzkřísil
z mrtvých Ježíše
– Věříme v Boha, který má moc darovat život v plnosti. Vzkříšení je moc Trojjediného Boha. Mohu říci že Ježíš vstal svou mocí, mohu říci, že Duch svatý je Láskou, která dala moc zvítězit nad smrtí. Je fantastické, že i já jsem jako milované dítě Otce povolán/a ke vzkříšení.
So 14.6. Řím 4,25 (Ježíše), jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění – Dnes mohu opět jít ve svém rozjímání k jádru křesťanské víry. Ježíš je mým Spasitelem, jsem osvobozen/a k životu mocí Lásky, která se vydala do krajnosti. Nejsou to mé skutky, které mne zachraňují, nýbrž rozhodnutí a čin živého a svatého Boha. Pane, dej mi poznat své cesty, po nichž mne vedeš k životu věčnému. Dej mi sílu k zásadnímu rozhodnutí života: přijmout Tě a milovat Tě z celého srdce.
Ne 15.6. – 11. neděle v mezidobí - sv.Vít    
Řím 5,6-11 Když jsme ještě byli slabí (bezmocní) – Na rozdíl od „moderních“ lidí, kteří musí věřit, že všechno zvládnou sami, protože nevěří v Boha, křesťan žije zdravě a může si přiznat, že je slabý a vůči mnoha skutečnostem bezmocný. V křestních obřadech je jasně řečeno: „Tvou silou ať je Kristus!“. Jeho mocí mohu zvítězit i v tom, kde bych už neměl/a žádnou šanci.  Jsem člověkem naděje a Bůh mi dává odvahu zápasit se zlem v sobě i ve světě.
Mt 9,36-10,8 Jděte a hlásejte: ´Přiblížilo se nebeské království´ – Je to velký úkol a také čest být Božím vyslancem v tomto světě. Je třeba se znovu a znovu setkávat s Tím, který mne posílá, abych dobře poznal/a jeho úmysly a pochopil/a úkol, který mi dává. Jinak řečeno: nemohu zvěstovat Ježíše a být Jeho svědkem, jestliže se nemodlím a nenaslouchám Jeho slovům.
Po 16.6. Řím 5,6 v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné – Nedostatek trpělivosti je někdy velmi trýznivý. Je pro mne těžké přijmout, že Bůh určuje čas i způsob mé záchrany. Kvůli svým představám jsem někdy úplně slepý vůči Boží nabídce spásy. Otevři, Pane, mé oči, abych viděl skutky Tvé lásky a ve společenství církve Tě chválil nyní i na věky. Amen.
Út 17.6. Řím 5,7 za spravedlivého člověka by se snad někdo odvážil nasadit život – Jistě známe spoustu dojímavých scén z televize, jak je zachraňováno dítě, jak se někdo statečný vydá pro své nejbližší do ohrožení. Tuto přirozenou skutečnost obdivujeme, protože v nás je touha, aby dobro zvítězilo. Opravdu bych i já dokázal/a nasadit svůj život pro dobro ostatních lidí?
St 18.6. Řím 5,8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám – Dokaž mi, že mne miluješ! Zatímco já říkám vůči Bohu mnoho slov o lásce, on se v tichosti nechal pro mne přibít na kříž. Jak velký je to důkaz lásky! Při každé mši svaté jsem přítomný(á) důkazu lásky až do krajnosti.
Čt 19.6. - sv.Jan Nepomuk Neumann - Řím 5,9 Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní (Lk 5,31). Nejenže si sám (sama) musím uvědomit, že potřebuji záchranu (spásu), ale nesmím ji také nikomu upřít. Církev je katolická, všeobecná, tzn. KAŽDÝ člověk je povolán ke spáse skrze smrt Ježíše Krista na kříži a jeho Vzkříšení.
Pá 20.6. Řím 5,10 my, Boží nepřátelé, jsme byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna – Nechci žít v nepřátelství s Bohem. Každým hříchem se však podrobuji jinému pánu než Bohu. Každým hříchem se přidávám na stranu Odpůrce, Zlého ducha (Satana). Bůh je nepřítelem veškerého zla na nebi i na zemi. Vítězství však je jistě na straně Všemohoucího Boha. Na kterou stranu se přidám? Přijmu smíření, které mi Bůh nabízí? Nechám se vykoupit z otroctví hříchu?
So 21.6. Řím 5,11 chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista – Věřit v Boha, být křesťan, znamená znát krásu, vznešenost, moc. Znamená to znát smysl života, jeho  počátek, naplnění i cíl. Znamená to naučit se opravdu rozlišovat dobro a zlo, nést ovoce Ducha svatého (trpělivost, tichost, zdrženlivost atd…) a najít věčný život. Skutečně se tímto umím v pokoře chlubit ostatním? Opravdu umím ukázat na Ježíše a vydat mu svědectví před lidmi?
Ne 22.6. – 12. neděle v mezidobí - sv.Jan Fischer a sv.Tomáš More    
Řím 5,12-15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt – Dědičný (prvotní) hřích působí porušení lidské přirozenosti, které se projevuje jako žádostivost. Naučím se ji přemáhat, aby neničila krásu a lásku? Touhy lidského srdce jsou hnací silou. Nechám-li se  však jimi strhnout, ovládnou mne a nakonec přivedou ke zkáze, protože se uzavřu v sobectví a odmítnu lásku, která se mi nabízí.
Mt 10,26-33 Ježíš řekl svým apoštolům: ´Nebojte se lidí´ – Lidé nám mohou způsobit četná zranění na duši. Ale ten, kdo žije z moci Božího Ducha, překoná tato zranění odpouštějící láskou. Bojím se nechat lidi k sobě přiblížit? Bojím se prokázat jim lásku, protože se stanu zranitelným? Kéž mne ujistí a posílí vědomí, že Bůh proměňuje všechny naše vztahy a dá mi odvahu „riskovat v lásce“!
Po 23.6. Řím 5,12 smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili – Hřích není nezávazná skutečnost, každý hřích působí duchovní smrt. Milostí Boží, mocí Ducha svatého, je obnoven můj život a mám účast na Vzkříšení Ježíše. Nutně potřebuji Jeho milost, potřebuji Jeho spásu.
Út 24.6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
Sk 13,22-26 Já nejsem ten, za koho mně pokládáte. Ale po mně přijde ... – Žijeme s mnoha životními rolemi, je nám těžko být sami sebou. Někdy rádi přijímáme to, co si o nás druzí myslí, přestože oni soudí jen podle vnějšího zdání. Před Bohem však zůstává jen nahá skutečnost: Já sám (sama), se svou schopností milovat nebo lásku znetvořit k sebelásce. Jan Křtitel ví o své malosti, protože zná Boží velikost, a ví, že jedině Bůh je z podstaty dobrý!
Lk 1,57-66.80 Jeho jméno je Jan. … Chlapec rostl a jeho duch sílil. – Jméno Jan znamená: Bůh je milostivý. Inspirací pro mé rozjímání může být otázka, zda také rostu ve svém duchovním životě, nebo jestli můj duchovní život zakrňuje. Mohu si o tom také promluvit s knězem nebo to může být téma na setkání společenství.
St 25.6. Řím 5,13 hřích se nezapočítává, pokud není zákon – Jsou dvě roviny hříchu: objektivní (zlo) a subjektivní (vina). I bez Zákona je hřích zlem, ale není spojen s vinou. Zákon mi pomáhá pochopit, co je dobré a co je zlé, abych se mohl/a rozhodnout pro dobro nebo proti němu. Mohu a měl/a bych však litovat i toho, když nějaké zlo způsobím nevědomě.
Čt 26.6. Řím 5,15 s milostí tomu však není tak jako s proviněním – Svá provinění počítáme, hledáme důvody, které by omluvily naše selhání v lásce. Máme mnoho návodů jak splnit „požadavky přikázání“ a často se ptáme, co „ještě není hřích“. Láska a štědrost Boží však dává daleko víc, než si zasloužíme. Nepočítá křivdy, zapomíná, když jí někdo ublíží. Raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Nikdy neobsáhnu velikost Boží lásky projevující se v odpuštění!
Pá 27.6. Řím 5,15 Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti – Kdo za to může? Taková otázka ve mně vyvolává chuť svést svůj hřích „na Adama s Evou“. To oni přece… Smrt mi nehrozí především proto, že existuje na světě dědičná vina, nýbrž proto, že prakticky nepočítám s nabízenou Boží pomocí: vykoupením, odpuštěním, milosrdenstvím.
So 28.6. Řím 5,15 tím hojněji zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu – Pád člověka do hříchu je sám o sobě zlem. Ale může být nazván „šťastnou vinou“, jestliže do mého života vstoupí „Vykupitel tak vznešený a veliký“. Jestliže se pevněji přimknu k Ježíši a ve zkušenosti s Jeho milosrdenstvím budu chválit velikost Boží lásky.
Ne 29.6. – Slavnost sv. Petra a Pavla - 13. neděle v mezidobí    
2Tim 4,6-8.17-18 Pán mě vysvobodí ode všeho zlého – Toto je nádherné zaslíbení! Apoštol Pavel mě povzbuzuje, abych žil/a v naprosté důvěře v Boha a jeho moc. Mohu si dnes uvědomit, v čem bych se měl/a více spolehnout na Něj.
Mt 16,13-19 Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!- to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec – Možná si ani neuvědomujeme, jak nás vede Boží milost a co všechno je přímý Boží dar. Dnes chci děkovat zvláště za dar své víry, za poznání, že Ježíš je Boží Syn a Spasitel (Mesiáš).
Po 30.6. Řím 6,3 všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt – Smrt, jako silná životní zkušenost, pro mne nemá být jen okamžikem ztráty a smutnou skutečností, ale také branou k Životu. Definitivním a konečným vítězstvím. Křtem do mého života vstoupila smrt hříchu a smrt smrti, takže spolu s Terezkou z Lisieux mohu vyznávat:
Vstupuji do života!
Zobrazeno 1730×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz