O modlitbě Páně I.

sv. Cyprián z Kartága

Modlitba ať vychází z pokorného srdce

Když se modlíme, přednášejme své prosby ukázněně, klidně a skromně. Mějme na mysli, že stojíme před Boží tváří. Měli bychom se líbit Božím očím jak držením těla, tak tónem hlasu. Neboť je neslušné křičet a hlaholit, ale sluší se naopak modlit uctivě  a skromně. Kromě toho náš Pán a Učitel přikázal nám modlit se v ústraní na místech odlehlých a skrytých, ba i v ložnici.¹ To se lépe srovnává s vírou, vždyť máme vědět, že Bůh je všudypřítomný, že vidí i slyší každého a úplnost jeho velebnosti proniká i místa odlehlá a skrytá, jak stojí v Písmu: Copak jsem Bohem jen zblízka, Bohem zdaleka už nejsem? Může se člověk schovat v úkrytu, abych já ho neuviděl? Nejsem to já, který naplňuje nebe i zemi? ²A jinde: Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.³

Také když se společně scházíme s bratřími a slavíme s Božím knězem svatou oběť, máme pamatovat na skromnost a ukázněnost. Nemáme odříkávat své modlitby naedbale a bez ladu a skladu a naše prosby mají být skromné a nemáme jimi na Boha dotírat s hlučnou povídavostí;⁴ Bůh přece neposlouchá hlas, ale srdce; a není třeba připomínat něco hlasitě tomu, který zná i naše myšlenky, jak potvrzuje Pán, když říká: Proč smýšlíte špatně ve svém srdci?⁵ Nebo na jiném místě: Všechny církevní obce poznají, že já zkoumám ledví i srdce.⁶

Na to dbala a to zachovávala Anna, předobraz církve z první Knihy královské. Neprosila Hospodina s hlasitým voláním, ale tiše a skromně, v samých hlubinách svého srdce. Její prosba byla skrytá, ale víra zjevná, nemodlila se ústy, ale srdcem, poněvadž věděla, že i tak to Bůh slyší. A dostala všechno, oč žádala, protože prosila s vírou. Písmo svaté to ostatně dosvědčuje: Mluvila ve svém srdci, pouze rty se jí pohybovaly, hlas ale nebyl slyšet; a Hospodin se na ni rozpomenul.⁷ Podobně čteme v žalmech: Na svých ložích uvažujte ve svém srdci a utište se.⁸ Také Jeremiášovými ústy uvádí a učí Duch svatý totéž: V duchu je třeba se ti klanět, Pane!⁹

Avšak ten, kdo se klaní, ať nezapomíná, nejmilejší bratři, ani na to, jak se modlil s farizejem v chrámě celník.¹⁰ Nehleděl opovážlivě k nebi ani nevztahoval pyšně ruce, ale bil se v prsa, vyznával své skryté hříchy a úpěnlivě prosil o pomoc Boží milosrdenství. A zatímco farizej byl spokojený sám se sebou, ospravedlnění si zasloužil spíše celník, který takto prosil, neboť nedoufal ve spásu pro svou nevinnost - vždyť přece nikdo není bez viny, ale vyznal své hříchy a pokorně se modlil; a ten, který pokorným odpouští, jeho modlitbu vyslyšel.

¹Srv.Mt6,6.
²Jer 23,23-24.
³Př 15,3.
⁴Srv. Mt 6,7.
⁵Mt 9,4.
⁶Zj 2,23.
⁷1 Sam 1,13.19.
⁸Žl 4,5 (Vulg.)
⁹Srv. Bar 6,5 (Vulg.).
¹⁰Srv. Lk 18,10-14.